2.8.16 Congres a mocmoc fotek

Hola!

Včera jsme navštívily s holkama kongres. Mám takové štěstí, které málokdo i z místních má! Navštívila jsem toto místo a dokonce podruhé! 

Jely jsme autobusem, protože jsem se chtěla kochat Madridem, což z metra jde celkem těžko. Nakonec se k nám přidala jedna kamarádka rodičů a jejich dvě děti - klučík a holčička. Cesta byla náročná, protože děti zlobily, předháněly se, kdo umí co líp, všechny se mnou chtěly najednou mluvit a všechno mi ukazovat a popisovat. To jsem ale celkem ocenila, to nemůžu říct!

22.07.16 Trudomyslnost a pěší vejlet do Retira MOC MOC FOTEK

Hola!

dneska jsme spaly do 10!!! Krásné ráno. Holky byly trochu jako z divokejch vajec, protože si navykly na jednoduché úkoly. Dneska jsem jim dala těžší a to se jim nechtělo dělat. A odpo, když přišla mamka, tak jsme šly všechny na kafčo. Jinak všechno tak nějak jako každý den.

Jen teda po kafíčku jsem se vydala na průzkum. Možná, že moje nefungující kartička do metra je znamení, abych se víc procházela. Dobrá. Beru na vědomí! Vyrazila jsem tedy směr muzeum Reina Sophia. Já vím, Já vím. Už jsem tam byla minulý rok. ALE. Když ono je to tam tak krásné. Myslela jsem na to celou cestu, než jsem dorazila před bránu do parku Retiro. Možná bych se tam mohla kousek projít a pak teprve do galerie?

16.07.16 výlet, stopaři a Carmen a fotkyyy

Hola!

první den na Severu začal slibně. Dobře jsem se vyspala, měla jsem dobrou snídani (chleba a rajčata s olivovým olejem) a pak jsme s rodičema vyazili na výlet. Jeli jsme na nedalekou vyhlídku k moři. Byla to nádhera. Ticho, vůně moře a lesa. A božský výhled do všech stran. Průzračné moře a kontrastní zeleň lesa, prostě krása. Zároveň jsme viděli i naší další zastávku - kostel na skále v moři.

Cesta nebyla příliš příznivá a slunce pražilo, takže jsme se jen tloukli do hlavy, když jsme viděli někoho do toho vršku šlapat. Najednou ale jsme spatřili dva palce tyčící se nad silnicí. Rodiče se rozhodli zastavit. Dva cizinci neváhali a nakvartýrovali si k nám do auta. HM si musela dokonce sednout do dětské sedačky na tu chvilku. Když jeden z nich tvrdil, že je z Československa, začala se ve mne vařit krev. Druhý, více sympatický mladík byl z Polska. Slovák z přední sedačky na mne mluvil španělsky, tak jsem mu plynulou češtinou dala jasně najevo, že se snad můžeme dorozumět řečí, kterou tvrdí, že máme společnou, než tou, které jeden z nás nerozumí. Od té chvíle jsem věděla, že bude zle.

Rozklikni a čti dál!

13.07.16 Razim do města a fotky!

Hola!

druhej den, tak se pojedu podívat, co se změnilo v centru, ne?

...

No, vlastně téměř nic, musím říct. Jen na náměstí Callao přibyl informační stánek a u obchoďáku El Corte Englese týpek, který si strkal vrtačku do oka. Jinak vše při starém. Medvěd na Solu stále jí madroňový strom, lidé se shromažďují u Apple Storu a chytají wifi, nad ulicemi jsou rozvěšeny zábrany proti sebevrahům, španělé v malých hospůdkách házejí rukama, aby pečlivě ostatním vysvětlili svoje příběhy a ulicemi projíždí policie.


Rozklikni a čti dál!

12.07.16 Včerejší přílet a první den - aktualizováno o fotky

Hola!

tak mám za sebou první půlku dne. Jsem mrtvá. Unavená z včerejšího letu (asi jet lag) a dnešního hraní s holkama.

Let byl náročný. Byla jsem celkem nervozní, takže za ty tři hodiny jsem nevěděla, co dělat. Nešlo mi ani spát! A nebylo na co koukat z okénka v deset večer. Jediná vtipná situace byla, když se jeden týpek po přistání snažil roztleskat publikum. Nevyšlo to, tak si španělsky za nadával a snažil se ignoroval podivené výrazy ostatních.

Na letišti mne přivítali všichni. Bylo to úžasný. čekali s transparentem Welcome to Madrid Niky!, všichni mne horoucně objímali a od toho okamžiku holky nepřestaly mluvit. Povídaly a povídaly, až jsme se nakonec nějak ocitli všichni doma. HM (host mum) si ze mne zase dělala legraci, že musí dojít pro deku a jestli náhodou nechci tři :D HD (host dad) mi ukázal, jak pracovat s klimatizací a holky šly naštěstí spát. Rodiče byli nadšení z piva, lázeňských oplatek a mimo jiné i Becherovky!

Rozklikni a čti dál!

29.08.2015 Ávila

Hola!

V sobotu jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet! OLÉ! Nemohli jsme se ale nějak rozhoupat a nakonec jsme se dohodli, že tam sjedeme i na oběd. Cesta byla pro mě celkem náročná, trvala sice jen 1 hodinu, ale moje klaustrofobie ve třídveřovým sporťáku se stupňovala s každým kilometrem na tachometru.

No pasa nada, přežila jsem a dokonce jsem měla i chuť k jídlu! No, ono to vlastně ani jinak nešlo, protože oběd byl tak výborný, že i kdybych hlad neměla, tak bych to do sebe nacpala. Jako předkrm jsme měli typický chod pro tento region - šťouchané brambory s červenou paprikou a ještě něčím. Dále následoval vanilkový chléb s paštikou (což jsem tedy neocenila) a s švestkovou a fialkovou marmeládou. Mňam mňam. A pak ostatní si dali nějaká masa - to nebudu moc rozebírat - a já salát s pistáciemi, mmmmmmm!