Přílet - den první

Hola!

Přišel den D. Dneska odjíždím do Španělska! Natěšená sedám do auta a nechávám se mou milou rodinkou doprovodit až na letiště Václava Havla. Tam ještě chvilku povídáme, někteří jsou jakou v Jiříkově vidění (žejo, babi?) a pak hurá za odbavovací brány.

LET
Chvilku to vypadalo, že budeme mít zpoždění. Při naloďování jsem zaslechla, že místo v 10.10 budeme vzlétat až ve 12.10. Vystrašená jsem se ptala letušáka, co to má znamenat, čímž jsem vyděsila spolucestující kolem mne. Vtípek s tím, že nám chybí levá felánž jsem tímto vyřadila z repertoáru. Díky tomu, že jsem si včas vyřídila online check in, jsem seděla u okénka a měla tak krásný výhled na Alpy a později Pyreneje pode mnou. Vedle mne seděla sympatická americká rodina, se kterou jsem se po tom, co mi nabídli tiktak, dala do řeči. Cestovali z New Yorku, byli v Praze, teď budou pár dní v Madridu a pak vlakem do Barcelony. Bylo to hrozně příjemné si s něma popovídat, dokonce mi nabídli i jejich občerstvení, které jsme dostávali od aerolinek. Nechtěla jsem se ukázat jako žrout, tak jsem to zdvořile odmítla. Ale tiktakem jsem neopovrhla.

rozklikni celý článek!


Letiště Barajas je obrovské. Tak obří, že se mi nepovedlo zapřít geny po babičce a ztratila jsem se. Zázrakem jsem došla na pásy s kufry. Ovšem ten můj tam bohužel nerotoval. Nepřiletěl totiž z Maimy a jiných koutů Spojených států. Zděšeně jsem začla létat po areálu, až jsem se zeptala na informacích. Ty mne odkázali na tabuli s číslem pásu a kodama letu, která stála cca 2 metry od info stánku. Aby toho ale nebylo málo, můj pás č. 14 byl přes skleněnou zeď hned naproti. Ano, nešlo se tam dostat jinak, než že jsem musela poprosit strážníka, aby mi otevřel průchod pro personál.

SETKÁNÍ S RODINOU
Vyjdu ze dveří a koukám jako puk. Milion lidí kolem mne a já nevěděla kam se vrtnout. Nakonec vidím maminku, jak se ke mne s tátou a dvěma princeznama hrne. Holčičky držely obrovský růžový nápis s textem: NIKOLA WELCOME a už jsme se všichni líbali na tvář a objímali. To je totiž tady zvykem, víte? Dali jsme fotku a povídali o všem možném. Jak rodinka přijela z Valencie, před tím byli v Mexiku, jakej byl můj let a už to jelo a měli jsme spoustu témat. Holčičky byly hrozně zvědavé a začaly mi šahat na vlasy a říkaly, jak je mám krásné a že chtějí taky takové :) Pak jsme nasedli do nové Mazdy suv a mířili směr domov. Holčičky stále klábosily. Hlavně Ainhoa, ta větší. Je hrozně upovídaná, furt mi vysvětlovala, jaké hračky má ráda, jaké barvy, že kouká na Master Chef junior. Ta menší, Nerea, je taky moc ukecaná, ale spíše ve španělštině. Ale musím říct, že teda holky umí skvěle anglicky. S českýma dětma se to rozhodně srovnat nedá. S těma taiwanskýma už jo. Fakt mne překvapují některé fráze, co dokážou vyplodit. Například: později sedíme v obýváku a holky soutěží, který tým (modrý, či červený) v Master Chef junior vyhraje. Nerea fandí červenému a Ainoah modrému. Když rozhodčí vyřkne rozsudek a modrý tým se začíná radovat Ainhoa se zašklebí na mladší sestru a povídá: In your face! :D

Každopádně, přijeli jsme domů a já nestačila zírat. Bydlí v bloku řadovek, nazývá se tomu Urba - urbanizace. ALE. Jejich byt je dvoupatrový, přičemž já mám svůj vlastní pokojík a koupelnu. Mají to tu mocmoc hezký! Hned po návratu jsem rychle vybalila a užuž jsme byli v bazénu, který je max 30 kroků odtud ve vnitrobloku. Je nádhernej! Stačila jsem se seznámit s jedním aupairákem z Británie a s velice komunikativním plavčíkem. Plavčík čeká za dva týdny dítě a prohlašoval, že mu končí život. Ale moc hezky jsme si popovídali, myslím, že budu mít o zábavu postaráno.
   Holčičky v bazénu dováděly a opět mne překvapilo, že ve vodě jsou fakt jako doma. Dělají stojky, kotrmelce a další skopičiny, ve kterých jsem posléze byla hlavním aktérem i já. Byla to legrace. :)

    Pak jsme šli domů na oběd. Všichni pro mne dohromady uvařili španělskou specialitu: paellu. Vzhledem k tomu, že jsem vegetarián, ji udělali pouze se zeleninou (obvykle tam patří i mušle a jiné mořské plody). Mluvili jsme o všem možném - býčí zápasy, mateřská dovolená, Madrid.. Všechny tyhle témata chci později více rozebrat. Oběd byl fakt výbornej. Měli jsme i salát z pravejch španělskejch oliv.

     Později jsem měla více času si vybalit a pak koukat s holkama na Master Chefa. Mamka mne pak vzala nakoupit do velkého obchoďáku, kde mi bylo blbý si říct, co chci, tak jsem odpověděla, že jen musli. Holky mezitím se vždy praly, která se mne chytne. Bylo to supercute!

    Teď už ale mám chvilku na psaní článku, protože táta jel na kolo a holky s mamkou šly do bazénu. Já si potřebovala chvilku odpočinout. Za hodinku jdeme na večeři do čínské restaurace, tak už se moc těším.

Ale zítra to začne. Budu s holkama sama, snad to bude v pohodičce. :)

Adios!