Když jsem host mum řekla, že jsem svolala aupairky v šest na Solu, tak mi povídá, že jsem blázen. V tomhle vedru je to fakt šílenství. No, původně jsem se chtěla s ostatníma sejít trochu dřív, ale to jsem raději nezmiňovala. Byla to moje první cesta metrem osamotě. A bylo to dobrý! Chci říct, lidi v metru jsou takový.. divný.. a zírají... Ale to je i v Praze. Taky bych ráda zmínila pro ty, kteří se nevyznají v pražském metru o třech trasách... Doporučuji neplánujte používat hromadnou městskou dopravu v Madridu. Španělské hlavní město má totiž 12 linek + 1 jakousi větev. Podle wikipedie jde o druhou největší podzemní dráhu v Evropě (hned po Londýně). Já bydlím na šedivé trase, která tvoří kruh a přestupuju na žlutou, kde je právě oblíbený Sol. Pokud jde o autobusy.. well, holky mi řekly, že se v nich nevyznají a navíc tady v sousedství ani není zastávka, takže se o to asi ani starat moc nebudu.
Sol je něco jako pro nás Václavák, jen místo "pod ocasem" se lidé setkávají u Apple storu. Takže ani moje setkání s dalšíma dvěma aupairkama nebylo výjimkou. V 6 hodin bylo opravdu hodně velké parno, takže jsme se potkaly uvnitř. Holky byly jedna z Walesu a druhá z Nové Karolíny v USA. S oběma jsme si skvěle sedly a rozhodly se jít městem až do takové kavárničky, která se nazývá Secret Garden. Bylo to tam fakt moc krásné, hrozně zajímavé, přeplácané a mystické. Každá jsme si dala přeslazenou limonádu (mango, yaayyy) a povídaly o našich dětech a rodinách a odkud jsme. Valila jsem oči, když mi slečna z Walesu (Fion) povídá, že se stará o dvouleté dítě a další dvě 5 a 10 (asi?). To si opravdu nedokážu představit.
Později se k nám připojila ještě Julia, původem z Polska. Všechny jsme si sedly, povídaly, ukazovaly si fotky dětí, jako správné maminy, haha. Nakonec jsme se rozhodly se pohnout dál. Na cestě mne ale bombardovaly smsky od ostatních, tak jsem musela zavelet a vrátily jsme se zpátky, kde jsme se po nějaké té době všechny sešly. Skupinka byla tedy úplná a skládala se z dvou holek z Anglie, dvou z Polska, jedné z Irska, Belgičanky, slečny z Holandska, US a mne.
Byly jsme vyhládlé, tak nás Julia zavedla do řetězce 100 montaditos, který je známý pro své nízké ceny. Bohužel tam ale bylo narváno, tak jsme šly do restaurace vedle, kde jsme si daly víno. Později jsme se přeci jen přesunuly do 100 montaditos a některé si daly občerstvení za euro a také nějaké to pití. Měla jsem hroznej hlad, ale bohužel pro člověka v mé situaci tam neměli nic adekvátního, tak jsem se musela spokojit s nápojem zvaným Tinto de verano. Jedná se o typické pití, které mají španělé raději snad než Sangriu.
Přemýšlely jsme co dál a protože už začínalo být později večer, tak jsme vyrazily k Sol a chtěly jít někam do klubu. Jenže jelikož tohle byl můj první večer venku a nevěděla jsem pořádně, jak budu zvládat cestu zpátky (holky bydlí různě po Madridu a nikdo neměl cestu se mnou), tak jsem pro tentokrát na klub zanevřela a kolem 12 se vracela domů. Cesta byla docela nepříjemná, protože jelo spoustu zvláštních lidí, ale zvládla jsem to. Doma jsem ještě potkala host rodiče, kteří na mne nejspíš čekali a byli hrozně zvědaví, jak jsem se měla. :)
Jinak později jsem k mému překvapení zjistila,že jedna z holek, ta z Irska, se dokonce stará o roční dítě. No.. co k tomu říct... Má můj obdiv. Ale já bych to nemohla dělat.
Taky jsem se ptala ostatních, jestli dostaly od rodin deky. JO! A přišlo jim divný, že se mi moje rodina posmívá :D.
S Julií a druhou holčinou z Polska jsme dokonce mluvily česko-polsky, tak to byla docela psina!
Žádné komentáře:
Okomentovat