16.07.16 výlet, stopaři a Carmen a fotkyyy

Hola!

první den na Severu začal slibně. Dobře jsem se vyspala, měla jsem dobrou snídani (chleba a rajčata s olivovým olejem) a pak jsme s rodičema vyazili na výlet. Jeli jsme na nedalekou vyhlídku k moři. Byla to nádhera. Ticho, vůně moře a lesa. A božský výhled do všech stran. Průzračné moře a kontrastní zeleň lesa, prostě krása. Zároveň jsme viděli i naší další zastávku - kostel na skále v moři.

Cesta nebyla příliš příznivá a slunce pražilo, takže jsme se jen tloukli do hlavy, když jsme viděli někoho do toho vršku šlapat. Najednou ale jsme spatřili dva palce tyčící se nad silnicí. Rodiče se rozhodli zastavit. Dva cizinci neváhali a nakvartýrovali si k nám do auta. HM si musela dokonce sednout do dětské sedačky na tu chvilku. Když jeden z nich tvrdil, že je z Československa, začala se ve mne vařit krev. Druhý, více sympatický mladík byl z Polska. Slovák z přední sedačky na mne mluvil španělsky, tak jsem mu plynulou češtinou dala jasně najevo, že se snad můžeme dorozumět řečí, kterou tvrdí, že máme společnou, než tou, které jeden z nás nerozumí. Od té chvíle jsem věděla, že bude zle.

Rozklikni a čti dál!

15.07.16 cesta na Sever

Hola!

pátek byl ve znamení cestování. Holky nebyly doma, takže jsem měla volníčko, ale v podstatě jsem se nezastavila (chvátala jsem taky hlavně proto, že jsem si (konečně!) trochu přispala). Musela jsem si zabalit! Baskitsko čeká! Aupa!

Vydala jsem se tedy metrem na Plaza de Espaňa a tam před senátem čekala na HM. Pak nás vyzvedl HD a jeli jsme společně do hor, vyzvednout holky od babičkydědy. Den před tím se měly asi náramně, celou cestu v autě mi pak vyprávěly různé zážitky a hlavně to, jak ještě v noci plavaly v bazénu. Brrrrr.

Cesta do Baskitska trvala asi 5 hodin. Naštěstí se dalo furt něco dělat. Hlavně teda spát, hihi. Pak jsme koukaly na nějakej film, takže ta cesta celkem rychle utekla.

Babička s dědou nás přivítali s otevřenou náručí. K večeři byly moje oblíbené zelené papričky a ostatní měli nějaké maso.

29.08.2015 Ávila

Hola!

V sobotu jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet! OLÉ! Nemohli jsme se ale nějak rozhoupat a nakonec jsme se dohodli, že tam sjedeme i na oběd. Cesta byla pro mě celkem náročná, trvala sice jen 1 hodinu, ale moje klaustrofobie ve třídveřovým sporťáku se stupňovala s každým kilometrem na tachometru.

No pasa nada, přežila jsem a dokonce jsem měla i chuť k jídlu! No, ono to vlastně ani jinak nešlo, protože oběd byl tak výborný, že i kdybych hlad neměla, tak bych to do sebe nacpala. Jako předkrm jsme měli typický chod pro tento region - šťouchané brambory s červenou paprikou a ještě něčím. Dále následoval vanilkový chléb s paštikou (což jsem tedy neocenila) a s švestkovou a fialkovou marmeládou. Mňam mňam. A pak ostatní si dali nějaká masa - to nebudu moc rozebírat - a já salát s pistáciemi, mmmmmmm!

25.08.2015 Palacio Real de La Granja de San Ildefonso

Hola!

Přidat popisek

       Včera mne mum vyvezla na výlet. Bylo to od ní hrozně milé, protože si nepřeje, abych se tu nudila, tak vymýšlí plány, co se mnou podniknout. Máme spoustu věcí, co stihnout, mimo jiné třeba Toledo, nebo Segovii, která je blízko místa, které jsme navštívili včera.

       Hlavním důvodem, proč navštívit tuhle vysničku bylo, že pondělí bylo jedno z mála dnů v roce, kdy se v zahradách tohoto krásného zámku spouštějí všechny fontány. Mělo jich být 8 a slibovali nádhernou podívanou.

       Vyrazily jsme po druhé hodině a jeli přes krásné hory mezi Nevacceradou a Segovií. Se spuštěnou střechou jsme si zpívali španělské hity a povídaly o všem možném. Jely jsme brzy, jelikož jsme se bály, že mamky bílé cabrio nebude možné kde zaparkovat. Naštěstí jsme našly po nějaké té chvilce pátrání perfektní místečko a užuž se těšily na prohlídku zámku.