Cesta nebyla příliš příznivá a slunce pražilo, takže jsme se jen tloukli do hlavy, když jsme viděli někoho do toho vršku šlapat. Najednou ale jsme spatřili dva palce tyčící se nad silnicí. Rodiče se rozhodli zastavit. Dva cizinci neváhali a nakvartýrovali si k nám do auta. HM si musela dokonce sednout do dětské sedačky na tu chvilku. Když jeden z nich tvrdil, že je z Československa, začala se ve mne vařit krev. Druhý, více sympatický mladík byl z Polska. Slovák z přední sedačky na mne mluvil španělsky, tak jsem mu plynulou češtinou dala jasně najevo, že se snad můžeme dorozumět řečí, kterou tvrdí, že máme společnou, než tou, které jeden z nás nerozumí. Od té chvíle jsem věděla, že bude zle.
Rozklikni a čti dál!
Cizinci nám vyprávěli, že přijeli do Bilbaa na pracovní konferenci, ale mají volný víkend a proto chtějí trochu cestovat. Jak už to u některých Slováků bývá, nepustil nikoho ke slovu a pořád si vyprávěl svoje. Oba dva se nechali od HMHD pozvat na pinxos a pivo. Mimochodem pinxos jsou v baskitsku tapas, ale po jednom. Srandovní příhoda: když jednomu z číšníků začala moje HM horoucně vyvětlovat, že jsem vegetarián, chudák protočil oči, pronesl slavné "joder" a nakonec se vrátil s verdiktem, že nic bez masa nemají. Mum nakonec zvolila malý špíz s žampionama a masem, kde já snědla žampiony a mum zbytek.
U piva se mezitím probíraly různé věci. Většina z nich mne celkem vytočila, takže už na to ani nechci vzpomínat. Každopádně jsem si zachovala poker face a nechala ho, ať si svoje pohádky vypráví.
Později jsem sestoupali kousek blíž ke kostelu. My tři jsme se rozhodli, že přímo tam nepůjdeme. Bylo to celkem daleko a my se už museli pomalu vrátit na oběd. Byl tam krásnj výhled na onu skálu. Vypadalo to malinko jako v Mama mia (takže madre mia?). Ti dva si ještě něco svého mleli a pak nás opustili a šli ke kostelu. uff. (nejsem zaujatá!!!)
HM mi vysvětlila, že ten den byl svátek svaté Carmen. Ta je patronka všech rybářů. Proto to právě tady na pobřeží tolika prožívají. Rybáři odpoledne jeli na moře a oslavovali.
Zpátky doma jsme se nacpali obědem, měli chvilku siesty a pak jeli na večer na pláž. Ta je trochu v zátoce, takže maličko rybník. Celá pláž ale byla přecpaná lidmi. Španělé, poté co přestali mít strach z Ety, se začali přemisťovat na sever o prázdniny a tím blokují silnice i moře. To ovšem bylo dost studené!
Žádné komentáře:
Okomentovat