18.07.16 den jako každej jinej.. nebo počkat?

Hola!

pondělí bylo jako každé jiné. Malé monstum mne vzbudilo 8 minut před devátou... Mých 8 minut spánku vyšlo nazmar!!! (Později jsem to vylíčila HM a ta s pochopením na duši vysvětlila malému zlobidlu, aby mne vzbudilo vždy v 9). To druhé spalo až do jedenácti! Šťastné to dítě. Ale je pravda, že v neděli jsme se vrátili opravdu pozdě a když se Nere špatně vyspí, tak je celý den na prd. Ta druhá, Aihnoa, naopak nesnáší spánek. Nerada usíná, ale zato se moc ráda brzy probouzí. Může to být taky tím, že má často noční můry. Čas od času slyší nějaký ten rozhovor o různých katastrofách, útocích a podobně a chudince to potom vrtá v té maličké kedlubně a nemůže z toho spát. Nere se mne nebojí přímo zeptat. Ten den byla rozrušená z tornád, které jsme v neděli viděli při večeři v televizi, když jsme stavěli na cestě do Madridu. Ptala se mne, co budeme dělat, když přijde hurikán. Nebo tornádo? Musela jsem jí vysvětlit, že v Madridu se to stát nemůže a chudinka byla neklidná a argumentovala, že při tom umírají lidé. Nemůžete jim lhát a ani říkat krutou pravdu. Proto jsem to nějak zamluvila, že zkrátka v Madridu je stále sluníčko, lístek na stromě se nepohne, jaké je bezvětří a proto se nemusí bát. Byla jsem na sebe pyšná, jak bravurně jsem z toho vybruslila! Bohužel sekundu na to se mne ptala na zemětřesení. Madre mia! Naštěstí jsem nemusela být u toho, když se vyptávala na teroristy. Z toho mají obrovský strach. V Bilbau nemohly skoro usnout, když se dozvěděly o Turecku, například..


rozklikni a čti dál!




Ten den probíhal tedy v pohodě, nějaké to učení a hry. Trocha hádek a bazén. Oběd a pak přišli rodiče, takže volníčko. Ten den jsem neměla moc náladu nic co dělat. Hlavně jsem měla plán na večer, takže jsem se nechtěla moc unavovat. Psala jsem vlastně sem a vymýšlela úkoly pro holčičky v angličtině. Později večer, když přišla mamka od návštěvy rodičů, nás stihla pohroma. Umřel jejich milovanej pejsek. My dospěláci jsme to věděli už v ten den, kdy se to opravdu přihodilo. Rodiče si zavolaly holčičky do ložnice a opatrně jim to vysvětlili. Opravdu je to zasáhlo. Pláč se ozýval celou urbanizací. Když přišly uplakané dolů do obýváku, dala jsem jim pusu na čelo a utřela slzy. Nerea na to reagovala: "Niki, you know?"

Večer byl skvělej! Nejdřív jsem byla trošičku otrávená, protože od té doby, co jsem tady, tak jsem děsně unavená. A to piju třeba 3 šálky kávy denně! Well... Včera mi HM vysvětlila, že červená kapsle, moje nejoblíbenější, je bez kofeinu... Muy bien, Niky, muy bien...
   Každopádně! Byly jsme domluvené s Olivií, že zajdeme do města na večeři. Hurá, večer v centru! Hezky jsem se oblékla, namalovala a pro všechny u bazénu to později byl šok, protože jsou zvyklí na můj rozdrbanej drdol, plavky a můj proslulej baby-face.

Celou cestu a celý večer jsme prokecaly! Bylo to hrozně fajn. Došly jsme do veganské restaurace a daly si fakt dobrý jídlo. Já například můj oblíbený lilek s medem... MMMMMMMM!!! Náramně jsme se bavily, probíraly jsme zvláštnosti našich rodin a sousedů. Škoda, že ve čtvrtek odjíždí...

Adios!


(pardon za fotky, nic moc, já vím!)