PADEL

Hola,

     
před týdnem mne moje rodina vzala na kurt, abych si zkusila zahrát tento hybridní způsob zábavy, zde ve Španělsku. No dobře, teď jsem to napsala trochu divně, ale.. Ze začátku mi to fakt přišlo dosti zvláštní! Myslím, že jsem na tom byla stejně jako většina Čechů - neměla jsem ani páru, že něco takového existuje. Nechte mne tedy zasvětit vás do tohoto velmi populárního sportu.

   Když jsem poprvé viděla Paddlu - raketu, či pálku (co to sakra je, je to něco mezi tím a já fakt netuším, jestli to má nějaký speciální název v češtině (zárovneň nevím, jestli to i v angličtině píšu správně)), bylo to v rukách dítěte v naší Urbě (rozuměj urbanizaci, sousedství) zpět v Madridu. Proto mi v hlavě problesklo - nojoo, to je jen na nějaké pinkání tady u bazénu, vždyť to vypadá směšně. Potkávala jsem i tatínky, kteří tuto Paddlu (dobře, asi budu příště psát prostě raketu) nosili, oděni ve sportovním. Říkala jsem si, proč si kvůli pinkání na trávě oblékají takové dresy. V tu chvíli mne nenapadlo podívat se za sebe a usoudit, že ten kurt, co se v blízkosti bazénu nachází je opravdu trochu malý na tenis a moc velký na ping pong. Jednoho dne mne ale jeden z taťků do tohoto sportu zasvětil a mně konečně osvítilo.



      Padel je speciální raketový sport, který se hraje dost podobně jako tenis. A jako squash. Zvláštní, co? Jak je to možné? Odpovím velice prostě. Proto. No dobře, odpovím složitě. Kurt, na kterém se Padel hraje je, jak už jsem řekla, mnohem menší než ten na tenis. Zároveň je celý obklopen speciálními stěnami, které také tvoří herní plochu. Hra je velmi podobná tenisu, dokonce i skore se počítá uplně stejně. Vždy se hraje dva na dva s tím, že jeden z párů má vždy síť a druhý se snaží ji vyhrát.
 
 Proč jsou tam ty stěny? Hned vysvětlím, pozorně čtěte. Ti bystří z nás už vědí, že se používají podobně jako právě ve squashi. Když se nám nepovede sebrat míč, či máme velice dobrou taktiku, tak ho necháme dopadnout na zem, odrazit se i od stěny a poté hrajeme dál. Pravidla jsou tedy jasná - míč vždy musí dopadnout první na zem. Pokud se prvotně dotkne zdi, je to out. Zároveň se stěny může dotknout pouze jednou a pokud se odrazí od ní a spadne opět na zem, je to bod pro protihráče.
    Mistři v Padelu (jako například můj host táta, který má po celém domě (dokonce i v tom ve Valencii) stovky trofejí) umí využít tyto stěny k perfektnímu zakončení. Viděla jsem ho hrát dvakrát a musím říct - šmankote, to je něco.
Proto jsem si to chtěla také vyzkoušet. Můj problém je, že neumím tenis, ale docela ráda hraju squash. Proto si říkám, no jasně, to bude brnkačka. Tůdle. Člověk si musí navyknout na stěny a to mi najednou přišlo náramně složité. Proto jsem je ignorovala a hrála to v podstatě jako tenis. Chyba. Budu to muset zkusit znovu, protože moje ego kleslo pod hranici bodu mrazu.

Snad jsem to vysvětlila dobře a správně!

Hasta luego!