21.-22.8. Tour de Madrid po několikáté

Hola!

        Tento pátek za mnou do Madridu přijely kamarádky, tak jsem jim po dobu dvou dnů dělala soukromého průvodce. Holky odlétaly v neděli, tk jsme měli celou sobotu a kousek pátku na to, abych jim ukázala co nejvíce míst hlavního města Španělska.

        Holky také pracovaly jako aupair, ale na severu Španělska, ve Vigu. Jedna 6 týdnů, druhá 5. Co mne ale překvapilo a také mi jich bylo líto je to, že někdy to měly docela těžké se těmi rodinami. Ale v podstatě jsme se shodly na tom, že ta kultura na severozápadě a ve středu Španělska je víceméně stejná. Vyměnily jsme si spoustu zážitků a prožily fakt milé dva dny!


      V pátek jsem poprvé jela tady z města do Madridu sama a jako dopravní prostředek jsem zvolila vlak, vzhledem k tomu, že jsme se s holkama měli sejít na hlavním nádraží Atocha. Ovšem, jak je mým zvykem, byla jsem tam celkem brzo, ale to nevadí, protže jsem si aspoň tuto stanici mohla trochu projít. Zajímavostí je, že zhruba ve prostředku se nachází tzv. tropical garden. Je tam tedy docela dusno, ale na druhou stranu je to opravdu krásné, palmy a různá koroptví. Teda kapradí :D. A také malé želvičky!

       Když jsme se s holkama sešly, tak to bylo opravdu srandovní! Nikdy bych nevěřila, že se sejdeme v Madridu. Holky ovšem nepřijely vlakem, nýbrž použili webovou stránku Blablacar.es . Blabla car je zde velmi populární. Funguje zde stejně dobře jako třeba couchsurfing. Lidé, kteří zbytečně nechtějí utrácet příliš mnoho financí za dopravu se na této stránce spojí s lidmi, kteří mají auto a cesto do nějaké destinace a nechtějí jet sami, případně chtějí, aby se jim ta cesta lepší vyplatila. Proto holky místo toho, aby zaplatily nějakých 32 euro, platily 25, což je celkem pěkné! V Madridu taktéž zkusily právě couchsurfing a naštěstí to všechno dobře dopadlo.

   První zastávka byl parčík před Prado muzeem, kde jsme se rozpovídaly a holky se musely ještě najíst. Pak už to šlo honem honem na Sol a odtud jsme nedošly k Opeře, protože jsme skončili v blízké kavárně.

   Další den jsme opět jela vlakem a co se mi přihodilo. Na zastávce se ptám svou lámanou španělštinou tří babiček, zda-li tento vlak pojede také na Sol. Že prý ano, tak spokojeně nasedám a snažím se zorientovat v monitoru před sebou. Paní sedící nalevo na mne ale z ničeho nic začne mluvit a strkujíc mi do dlaní mapu vypráví, jak tadyty vlaky fungují a jak se dostanu na Sol a jak zpátky do městečka. Už už si povídáme a uběhne 20 minut a paní mi strká její adresu a číslo, že ji mohu někdy navštívit v městečku. A na Sol jsem dorazila a neztratila se.

    S holkama jsme se hledaly u Royal palace, kam se jakousi záhadou dostaly zadarmo. Tak si říkám, že to také zkusím, i přes to, že nebyla šestá hodina, kdy je to pro všechny gratis. Čekám frontu, projdu security sektorem a už jsem zase v dalším štrůdlu. Na obrazovace blikají ceny, ale já si říkám, že holky jsou studentky, tak je asi pustili na ISICa. "Příjemná" úřednice ihned vybalí 8 euro. Já povídám, že jsem student a ona to změní na 5. Na obrazovce zrovna blikne, že pro velké skupiny a nepracující lidi je to zdarma. Hlavou mi projde myšlenka, že to, že nemám velkou skupinku by asi prokoukla, proto zkouším druhou možnost. "Víte, ale já nepracuji, jsem nezaměstnaná" strkajíc jí pod nos svého ISICa. V ten samý moment, kdy se žena za pultem mračí a pomalu ukazujíc na východ pokračuje v negativních odpovědích, vidím, jak dva kloboučky, pod kterýma se usmívají mé drahé české přítelkyně míří k nápisu Salida a už mizí ve dveřích. "Muchas gracias" zazní můj hlas a užuž prchám z tohoto nepříjemného prostředí.

    S holkama jsme se procházely, koupily si zmrzlinu, seděly u Senátu a nakonec došly k Egyptským monumentům a vyhlídce na Royal castle. Když jsme se fotily, tak jsme narazily na nějaké kluky, s kterýma jsme se zakecaly a tak ztratily hodinku drahocenného času, který jsem mohla využít povídáním a průvodcováním. No pasa nada. Pokračujeme dál, procházíme Solem a konečně , KONEČNĚ jsme v Retiru! Nádhernej park, překrásnej! Hezky udržovanej, spousta stromů a jiné zeleně. Veprostřed je jezírko, kde si můžete půjčit lodičku! A kousek odtamtaď je zase Crystal castle, ve kterém je takové indické posezení, moc útulné. V parku se dá strávit celý den, ale bohužel my tam už byly večer, kdy ses setmělo a my se musely pomalu rozloučit. Na Solu jsem je tedy opustila.

Byly to super dva dny, a taky jsem poprvé za měsíc zase mluvila z oka do oka s někým z čech, docela změna:)

Teda v pátek večer jsem ještě čekala na kamaráda u Medvěda a šly kolem dvě holky a povídají něco jiným jazykem, než španělštinou a angličtinou, či němčinou, nebo čínštinou a já se pozastavím a říkám si.. vždyť já jím rozumím! "Jééé češi" zvolám po chvilce a už si všechny tři vyměňujeme informace, jak jsme se sem vlastně dostaly. Mám ráda tyhle náhody.