v sobotu se ještě na oběd sešla celá rodina a šli jsme společně na hromadnou večeři v mexicko-japonské restauraci (zvláštní kombinace!). Ráda bych se proto s váma podělila o jídlo, které bylo objednáno. Některé z nich bych měla strach pozřít i kdybych byla všežravec.pondělí 18. července 2016
16.07.16 Žranice
Hola!
v sobotu se ještě na oběd sešla celá rodina a šli jsme společně na hromadnou večeři v mexicko-japonské restauraci (zvláštní kombinace!). Ráda bych se proto s váma podělila o jídlo, které bylo objednáno. Některé z nich bych měla strach pozřít i kdybych byla všežravec.
v sobotu se ještě na oběd sešla celá rodina a šli jsme společně na hromadnou večeři v mexicko-japonské restauraci (zvláštní kombinace!). Ráda bych se proto s váma podělila o jídlo, které bylo objednáno. Některé z nich bych měla strach pozřít i kdybych byla všežravec.
17.07.16 pláž, skákačky a cesta zpátky
Hola!
to jsme se ale krásně vyspaly tohle neděli. Holky spaly jak zabité do desíti a to je u nich dost zvláštní jev.
Docela dlouho jsme snídali a později jeli na pláž. Zase narváno. Naštěstí jsme našli celkem hezké místečko (které nás pak zradilo, když přišel příliv). Dokonce jsem sebrala spoustu odvahy a plavala v moři! Brrr. Holky si ale vyhrály. Hlavně později. Poblíž mola totiž nafoukli obrovký arál s různými skluzavkami přímo ve vodě. To si přece ta malá zlobidla nemohla nechat ujít! Byla jsem smyslů zbavená, když dováděla na všech těch atrakcích. Dospěláci se mezi tím byli projít po mole a pozorovali moře. Byl to krásnej den.
Po obědě jsme si všichni dali hodinovou siestu a potom dospěláci šli na kávu.
Loučení bylo celkem srdcervoucí, celá rodina si mne oblíbila a já je. Byl to fakt moc fajn víkend!
Cesta zpátky do Madridu byla dlooooouhá. A holky naštěstí spaly a nezlobily. :)
to jsme se ale krásně vyspaly tohle neděli. Holky spaly jak zabité do desíti a to je u nich dost zvláštní jev.
Docela dlouho jsme snídali a později jeli na pláž. Zase narváno. Naštěstí jsme našli celkem hezké místečko (které nás pak zradilo, když přišel příliv). Dokonce jsem sebrala spoustu odvahy a plavala v moři! Brrr. Holky si ale vyhrály. Hlavně později. Poblíž mola totiž nafoukli obrovký arál s různými skluzavkami přímo ve vodě. To si přece ta malá zlobidla nemohla nechat ujít! Byla jsem smyslů zbavená, když dováděla na všech těch atrakcích. Dospěláci se mezi tím byli projít po mole a pozorovali moře. Byl to krásnej den.
Po obědě jsme si všichni dali hodinovou siestu a potom dospěláci šli na kávu.
Loučení bylo celkem srdcervoucí, celá rodina si mne oblíbila a já je. Byl to fakt moc fajn víkend!
Cesta zpátky do Madridu byla dlooooouhá. A holky naštěstí spaly a nezlobily. :)
16.07.16 výlet, stopaři a Carmen a fotkyyy
Hola!
první den na Severu začal slibně. Dobře jsem se vyspala, měla jsem dobrou snídani (chleba a rajčata s olivovým olejem) a pak jsme s rodičema vyazili na výlet. Jeli jsme na nedalekou vyhlídku k moři. Byla to nádhera. Ticho, vůně moře a lesa. A božský výhled do všech stran. Průzračné moře a kontrastní zeleň lesa, prostě krása. Zároveň jsme viděli i naší další zastávku - kostel na skále v moři.
Cesta nebyla příliš příznivá a slunce pražilo, takže jsme se jen tloukli do hlavy, když jsme viděli někoho do toho vršku šlapat. Najednou ale jsme spatřili dva palce tyčící se nad silnicí. Rodiče se rozhodli zastavit. Dva cizinci neváhali a nakvartýrovali si k nám do auta. HM si musela dokonce sednout do dětské sedačky na tu chvilku. Když jeden z nich tvrdil, že je z Československa, začala se ve mne vařit krev. Druhý, více sympatický mladík byl z Polska. Slovák z přední sedačky na mne mluvil španělsky, tak jsem mu plynulou češtinou dala jasně najevo, že se snad můžeme dorozumět řečí, kterou tvrdí, že máme společnou, než tou, které jeden z nás nerozumí. Od té chvíle jsem věděla, že bude zle.
Rozklikni a čti dál!
Cesta nebyla příliš příznivá a slunce pražilo, takže jsme se jen tloukli do hlavy, když jsme viděli někoho do toho vršku šlapat. Najednou ale jsme spatřili dva palce tyčící se nad silnicí. Rodiče se rozhodli zastavit. Dva cizinci neváhali a nakvartýrovali si k nám do auta. HM si musela dokonce sednout do dětské sedačky na tu chvilku. Když jeden z nich tvrdil, že je z Československa, začala se ve mne vařit krev. Druhý, více sympatický mladík byl z Polska. Slovák z přední sedačky na mne mluvil španělsky, tak jsem mu plynulou češtinou dala jasně najevo, že se snad můžeme dorozumět řečí, kterou tvrdí, že máme společnou, než tou, které jeden z nás nerozumí. Od té chvíle jsem věděla, že bude zle.
Rozklikni a čti dál!
15.07.16 cesta na Sever
Hola!
pátek byl ve znamení cestování. Holky nebyly doma, takže jsem měla volníčko, ale v podstatě jsem se nezastavila (chvátala jsem taky hlavně proto, že jsem si (konečně!) trochu přispala). Musela jsem si zabalit! Baskitsko čeká! Aupa!
Vydala jsem se tedy metrem na Plaza de Espaňa a tam před senátem čekala na HM. Pak nás vyzvedl HD a jeli jsme společně do hor, vyzvednout holky od babičkydědy. Den před tím se měly asi náramně, celou cestu v autě mi pak vyprávěly různé zážitky a hlavně to, jak ještě v noci plavaly v bazénu. Brrrrr.
Cesta do Baskitska trvala asi 5 hodin. Naštěstí se dalo furt něco dělat. Hlavně teda spát, hihi. Pak jsme koukaly na nějakej film, takže ta cesta celkem rychle utekla.
Babička s dědou nás přivítali s otevřenou náručí. K večeři byly moje oblíbené zelené papričky a ostatní měli nějaké maso.
Vydala jsem se tedy metrem na Plaza de Espaňa a tam před senátem čekala na HM. Pak nás vyzvedl HD a jeli jsme společně do hor, vyzvednout holky od babičkydědy. Den před tím se měly asi náramně, celou cestu v autě mi pak vyprávěly různé zážitky a hlavně to, jak ještě v noci plavaly v bazénu. Brrrrr.
Cesta do Baskitska trvala asi 5 hodin. Naštěstí se dalo furt něco dělat. Hlavně teda spát, hihi. Pak jsme koukaly na nějakej film, takže ta cesta celkem rychle utekla.
Babička s dědou nás přivítali s otevřenou náručí. K večeři byly moje oblíbené zelené papričky a ostatní měli nějaké maso.
pátek 15. července 2016
14.07.16 Objevování neobjeveného - procházka k řece - Fotky! - Moc fotek
Hola!
včera jsem měla od 11 volno. Holky jeli k babidědovi, tak jsem měla chvilku pro sebe. Co bych mohla podniknout?
Nikdy jsem nešla k řece , přece. Ačkoliv madriďané se smáli a říkali, že tam nic není, mojí zvědavost to neukojilo. Ani jsem to moc nenaplánovala, prostě jsem si řekla, že půjdu tady ulicí dolů, dokud někam nedojdu. A tak se stalo. Na Lagazpi na mne nadával nějakej dědek hrubou španělštinou, tak jsem to vyřešila italským gestem a šla dál. Po levé straně jsem najednou měla obrovskou budovu, která mě zaujala na tolik, že jsem prošla bránou, abych si to prohlídla. Zároveň jsem doufala, že tam bude zkratka k řece!
Rozklidni a čti dál!
Nikdy jsem nešla k řece , přece. Ačkoliv madriďané se smáli a říkali, že tam nic není, mojí zvědavost to neukojilo. Ani jsem to moc nenaplánovala, prostě jsem si řekla, že půjdu tady ulicí dolů, dokud někam nedojdu. A tak se stalo. Na Lagazpi na mne nadával nějakej dědek hrubou španělštinou, tak jsem to vyřešila italským gestem a šla dál. Po levé straně jsem najednou měla obrovskou budovu, která mě zaujala na tolik, že jsem prošla bránou, abych si to prohlídla. Zároveň jsem doufala, že tam bude zkratka k řece!
Rozklidni a čti dál!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)