Abych tedy připomněla, na víkend jsme jeli do Baskitska. V sobotu dopoledne mne host rodiče vzali do Bilbaa! OLÉ!
Když jsme tam jeli, tak mne nejdřív host rodiče vzali na jeden útes, ze kterého byl krásný výhled na moře a přírodu. Vypadalo to fakt nádherně!
Kdysi Bilbao a okolní svět spojoval jen jeden most. Přes ten jsem měli štěstí jet. Tedy né jet, ale nechat se převést. Most vypadá maličko jako v San Franciscu a je zapsán na listu památek UNESCO.
Bilbao je krásný.Je o trochu menší než Praha. Je jak historické, tak moderní. Protéká jím řeka, která je lemovaná promenádou. Vyprávěli mi, že asi před 20 lety to vypadalo strašně, tak se inspirovali ostatními městy a vytvořili krásnou procházku podél řeky. U ní je možný vidět universitu, radnici, nebo třeba muzeum Gottenheim. To je postavenou známým architektem, který chtěl vypodobnit historii města. Proto vypadá trochu jako továrna, či loď. Uvnitř se nachází galerie moderního umění, proto také před muzeem je spoustu děl. Například socha psa vytvořená celá pouze z květin.
Kousek dále jsme došli k radnici. Na ní jsou dvě vlajky - španělská a baskitská. Když se konají oslavy města, je zde jedna noc, která se nazývá "noc vlajky". Je to neoficiální část oslav, kdy nějaký člověk vyleze na stožár a sundá vlajku Španělska. Na místo ní dá baskitskou. Policie samozřejmě zasahuje, ale jinak se to bere jako symbolika toho, že se chce toto území osamostatnit.
Celkově jsou lidé v Baskitsku velmi vlastenečtí. Měla jsem tu čest slyšet názory z obou stran, takže jsem takovej prostředník a nemůžu se přiklonit ani k jednomu názoru. Zároveň s tím se pojí jejich láska k fotbalu. Už víte, že v Madridu je rivalita Athletico vs. Real. Pak v Barce máme FC Barcelonu a posledním týmem španělska je právě Athletico Bilbao. Viděla jsem stadion! A také stovky vlajek vyvěšených na balkonech Bilbaoských ulic. Na nich se píše: Aupa Bilbao!
Centrum města se skládá z několika (sedmi? šesti?) ulic. Došli jsme úzkými zákoutími na "nové náměstí", kde jsme zastavili v jednom baru. Objednali jsme si známé pintxos a baskitské bílé víno Txacoli. Pintxos bych připodobnila asi tapaz, či také chlebíčkům. Každý bar mezi sebou soupeří, kdo bude mít nejoriginálnější pinxtos. Celý bar je obložený nejrůznějšími druhy tohoto občerstvení. Zeleninové, masové, s mořskými plody...
Pak jsme se pomalu procházeli zpátky a narazli na prodejnu, kde měli turon! Zatím jsme ho nikde nenašli, tak jsem se těšila, ale nakonec jsme zjistili, že to byl nějakej spešl matroš, protože stál 17e. To teda ne!
Procházkou mi rodiče vyprávěli o zvláštních jménech, které se v Baskitsku vyskytují. S těmi v jednu dobu mohl být konec. Za vlády diktátora Franca se totiž nařídilo, že nikdo nesmí mít baskitské jméno. Proto se z nich stávaly zkomoleniny. Někteří lidé si ale po jeho pádu své jméno změnili na to pravé. Také je zajímavé, že každá žena se musela jmenovat Maria. Takže kdekoliv v Baskitsku zavoláte toto jméno, mělo by se několik žen za vámi otočit!
To je asi tak všechno co o Bilbau můžu povědět.
Tak tedy ikusi arte!
Žádné komentáře:
Okomentovat