24. - 26.7. víkend v Baskitsku

Hola!

   nebo bych spíš měla říct Kaxio! ? Tento víkend jsme totiž jeli do do Baskitska. Tato malebná krajina se nachází na severu Španělska a v nynější době se chce, stejně jako Katalánsko, osamostatnit. Obyvatelé se maličko odlišují od ostatních obyvatel španělského území. Například samotní madriďané přiznávají, že lidé z Baskitska jsou mnohem milejší. Můj host dad je právě z Bilbaa a je na to moc pyšný. Povídal, že o lidech, kteří odcamdaď pocházejí, se říká "Bruto". To znamená, že všechno dělají tak jako drsně. Ano, je to docela protiklad, ale jsou opravdu moc milí!
   Tím nejhlavnějším rozdílem je ale to, že v Baskitsku se mluví Baskitštinou. Euskara je jazyk, který nepochází snad z žádné větve ostatních jazyků. Je to opravdu unikát. Například když jsme byli u Bilbaa a pustili si rádio, host mum mi povídá, že tomu vůbec nerozumí. Také naápisy a různé vysvětlivky u soch atd. jsou psány nejdřív euskarou a teprve potom španělštinou.

pinientos, nebo jak se to píše

   Jeli jsme do malého městečka na pobřeží - asi 20 km od Bilbaa. Konečnš moře! Tedy oceán. Tato část Španělska je známá také hlavně kvůli surfování. Bohužel když jsem tam byla já, tak nabyly vlny, ale viděla jsem pár lidí na prknech, kteří se o něco snažili.
  Přivítalo nás 25 stupňů, tedy oproti Madridské čtyřicíctce docela kosa! Host mum si ze mne dělala legraci, že budu potřebovat 3 deky. A samotné pak byla zima! Domeček je totiž docela chladný, ale přes to líbezný. Mají krásnou zahradu se spoustou oboce - broskve, meruňky, něco na způsob švestek a citrony. Také pěstujou zelené papriky, které jsou důležitou součástí baskitské kuchyně. Osmaží se na pánvi s olivovým olejem a solí a ... mňam!

    V městečku se konala jakási slavnost. Tu doprovázela pouť. No, a co to pro nás dospěláky znamenalo? Ano, starosti s holkama, které samozřejmě musely na všechny atrakce. Naštěstí s nimi šel tatínek. Před tím ale jsme šli na večeři na slavné pinxos (vysvětlení hledejte v článku o Bilbau) a na Tinto de Verano (hihih). Procházeli jsme se kolem přístavu a ústí řeky. Vede tam krásná promenáda, která byla plná kochajících se lidí.
    Slava sama o sobě byla celkem zajímavá. Sjelo se spoustu lidí z okolních vesnic. Místní nosili vlastní kroje, či šátky. Vyvrcholením byl ohnivý býk. Tedy nebyl to opravdový býk, ale maketa, že které svištěly petardy. My jsme si k té podívané koupili čuríta a pak se šli podávat na holčiček dědečka, který zpíval s místním sborem.

   Další den byl klidný, byli jsme na pláži! Ale vzhledem k tomu, že byla neděle, tak tam byla hlava na hlavě. To mi ale nevadilo, protože to bylo poprvé, co jsem plavala v Atlantským oceánu! Byla to trochu ledovka, ale kvůli tomu zážitku se to dalo zvládnout.
   Později jsme měli pěkně dlouhou siestu a po ní mne host rodiče vzali na kávu na jednu krásnou vyhlídku. Večer jsme jeli domů a holky vytuhly v autě. A později i já!

Těště se na článek o Bilbau, který jsme navštívili v sobotu. Také doplním fotky. Bohužel jsem teď dost vytížená, ale všechno dopíšu!

Agur!