Jak probíhal tento týden?

Hola!

panečku, to byl těžký týden. Ono se to nezdá, ale být takovou aupair je celkem vyčerpávající. Někdy si chcete po "pracovní době" zkrátka dopřát krátký odpočenek. A často to pak dopadá tak, že spíte siestu třeba 4 hodiny (sí, v mém případě se tomu stalo dvakrát během tohoto týdne!).

Holky jsou děsně rozdováděné. Nechtějí dělat úkoly, mají potřebu si furt kupovat potřeby do školy a u bazénu mne párovat s plavčíkem. Ale jinak to jsou zkrátka má zlatíčka a zbožňuju je jako svoje vlastní.







Ačkoliv! Utvrdila jsem se, že rozhodně nejsem ve věku, kdy bych si takové malé monstrum měla pořídit. Ve středu u nás byli na návštěvu holčiček jejich vychovatelka, která se o ně starala,  když byly ještě maličké (do dvou let o ně pečovala) a její mrňous Max, kterému je 1 rok. Prcek byl roztomilouš, ale představa toho, že bych se o takového prcka starala, mne celkem děsí.

V průběhu týdne jsme byli s rodinou také na večeři v čínské restauraci a naše zase uchvátilo, že umím pozdravit a poděkovat čínsky. Dneska mimochodem jdeme na véču a do kina ještě s přáteli a dětmi. Bude to asi zase sranda, jít na film ve španělštině (zase, min. rok jsme byli na Mimoněch!). Jakýsi Zipy a Zapo, či co?

Taky jsem byla párkrát v centru (když jsem zrovna nespala siestu). Dvakrát jsem tam dokonce došla pěšky od domova. Není to taková dálka, jak se zdá a je to dost hezká procházka. Jen je to v mém stavu dost náročné, takže když dojdu do centra, tak už nemám ani náladu se dál procházet... Takže jsem v dalších případech už volila jen metro!

Jednou jsem se zase vydala do Retira a potkala kluka se psem. Dali jsme se do řeči a nakonec spolu šli ještě na kafe - konečně krásná kavárnička s výbornou kávou. Dozvěděla jsem se pár zajímavých věcí o Madridu, které jsem ale rázem zapomněla, haha. No dobře, jednu vím, ale bohužel jsem ji nevyfotila - kousek od Atochy je v parku památník na teroristický útok. Za každého člověka je tam zasazen jeden strom.