nakonec mám dneska trochu času, tak jsem se rozhodla napsat nějaké to menší shrnutí posledních pár dnů. Naposledy jsem psala o tom, jak jsme navštívili muzea a o víkendu v Bilbau.Minulý týden byl poslední týden s mojí hostitelskou rodinou a tedy i holčičkami. Proto byl takový hodně emotivní, snažily jsme se s holkama zažít co nejvíc věcí a být co nejvíce spolu.
Víkend jsme zase strávili v tom krásném domečku v horách. Pořádali jsme velké BBQ se všemi přáteli od bazénu. Bylo to hrozně milé - dospěláci vzali svoje dítka, takže si hrála spolu a my tak měli leháro. Obědvali jsme tradičně pozdě, hned potom následovala káva a na to nějaký ten alkoholický nápoj. U mne samozřejmě boduje Tinto de Verano! Hrozně mne potěšilo, že mne všichni berou jako jejich člena. Dokonce se dámské osazenstvo shodlo na tom, že všechny jsou pro mne něco jako moje druhý, třetí, čtvrtý,.. mamky. Španělská kultura je fakt něco. Nebo jestli mám jen štěstí na lidi?
Další den se zase sešla rodina a moji host rodiče mne později vzali na výlet do blízkého městečka.
V pondělí jsme si s holkama udělaly "náš" den. Dělaly jsme všechno, co jsme za celou dobu měly nejraději. Ráno jsme měli oblíbenou snídani, pak hrály gogos, zpívaly naše písničky, šly do obchodu koupit něco dobrého, malovaly křídou na zem, šly na zmrzku, později do bazénu. Tam to bylo srandovní, protože Aihnoa to těžce nesla, že brzy odjíždí, tak se mne furt držela a nechtěla si hrát s nikým jiným než se mnou. Dokonce mi zakázala se bavit s dospělákama, ale mne to nevadilo, protože jsem viděla, že je takhle šťastná. Nastalo taky pár vtipných okamžiků, když se host mum vrátila domů a Aihnoa ji povídá:"Dneska je Niki poslední den a Nerea se klidně kouká na televizi!" Ta mladší to totiž tolik neprožívala. Což je na druhou stranu dobře. Povídala mi: "Já jsem smutná, že odjíždíš, ale vím, že na tvojí planetě máš rodinu a přátele, takže tolik smutná nejsem" (přenesený význam prosímvás, ale musím říct, že to řekla anglicky plynule a moc hezky). Ta straší to ale, jak už jsem řekla, nesla trochu hůř. Jednou se rozplakala a já jí povídala, ať nepláče, že se má těšit na krásnou dovolenou a že se tam bude mít moc hezky, nemá smysl být teď smutná. "Jsem smutná, protože se mi bude moc stýskat a protože když pláču, tak ti tím dokazuju, jak moc tě mám ráda" (I am sad, because I miss you much and because when I cry you can see, that I love you much).
Ten den jsme také šli na poslední společnou večeři. Well, jeli jsme tam až na 11, ale na to už jsem si za tu dobu, co tu jsem, docela zvykla. Byli jsme v čínské restauraci, kde se mi stala hrozně srandovní věc. Ze začátku bych chtěla říct, že tady ve Španělsku, když se jde na jídlo, tak se většinou objedná několik pokrmů, který se pak mezi sebou předávají. Není to tak, že každý má svůj talíř a nazdar. Hlavně už jsem tady taky psala, že většinou se nekupujou přílohy a místo toho se jí třeba bageta nebo tak, což je pro mne celkem zvláštní. Každopádně zpět k věci. Rodiče vysvětlovali číšnici, jestli by bylo možné, že by z nudlí či rýže odstranili maso, protože jsem vegetarián. No, byl to pro ně problém, takže jsem to pak musela oddělávat manuálně. Mezitím jsme měli fakt hezkou chvilku u jídla, kdy jsme si povídali o všem možném a dělali kraviny a tak. Ke konci, když jsme platili, tak jsem prohodila pár slov s číšnicí čínsky, přičemž pár minut na to za mnou přišla a darovala mi náramek. Jen tak. Poděkovala jsem čínským "xiexie" a nevěřícně koukala na šperk, který mi zůstal v dlani. Holky se samozřejmě hned začaly slovně prát, která z nich ho dostane, ale host mum to rozsekla tím, že je pro mne a já si ho mám nechat. Do teď nevím, co se tam tehdy stalo, ale udělalo mi to radost.
Další den byl opravdicky poslední a tak jsme už byly trochu v pochmurné náladě. Všichni jsme později balili - já do nového domova a oni na dovolenou. Byl tam zmatek a holky se přeháněly s tím, která mi dá lepší dárek z jejich pokladu hraček. Všechny jsem odmítla, protože jsem věděla, že pro ně moc znamenají a že je to pitomost, aby mi něco takového dávaly. Nakonec, když jsem včera otevřela kufr, tak jsem zjistila, že v něm mám poschováváno spoustu malých hraček, které jsem před tím odmítla.
Později jsme všichni jeli k host mum sestře, která mne nyní hostí v jejím domě. Měli jsme velikou rodinou oslavu, kde se sešli tentokrát opravdu všichni. Dokonce kvůli mne koupili i Turron a všichni se divili, jestli jsme se nezbláznili. Tato laskomina se jí opravdu jen o vánocích, proto pro každého bylo zvláštní ho jíst v tohle roční období. Ale musím říct - mňam.
Později večer jsme já, bratranci a sestřenice a moje holčičky jeli na zmrzku. Aihnoa to težce nesla, zatímco Nerea se válela smíchy po všech okolo. Nakonec, když jsme se o půlnoci vrátili, tak jsme se všichni rozloučili a slíbili si, že na podzim, či zimu přiletím na návštěvu. Už teď mi strašně chybí.
Takže teď momentálně jsem u mojí host mum sestry a mám se hrozně fajn. Bydlí ve vesnici blízko Madridu a protože nemají malé děti, tak můj úkol je trošku odlišný. Mám totiž se všemi co nejvíce komunikovat v angličtině a to mi opravdu nedělá žádný problém!
Adios!
Žádné komentáře:
Okomentovat